Podzimní opar svádí k automatickému zapnutí mlhovek, i když běžná světla stále zajišťují dostatečnou viditelnost. Největší problém bývá zadní mlhové světlo: za vozem vytváří ostrou červenou clonu, unavuje řidiče a může zhoršit čitelnost brzdových světel. Mlhovky proto nejsou běžným podzimním osvětlením, ale pomůckou pro výrazně zhoršené podmínky.

Rozhoduje skutečná dohlednost

O zapnutí nemá rozhodovat roční období ani samotný výskyt mlhy. Lehký opar, nízká oblačnost nebo mokrá silnice ještě automaticky neznamenají, že jsou mlhovky potřeba. Řidič má posoudit, zda při běžném osvětlení stále dobře rozezná ostatní vozidla, značení a okraje vozovky. Rozhodující není bělavý závoj před čelním sklem, ale to, zda běžné osvětlení přestává plnit svou úlohu. Pokud je vše dobře čitelné, silnější světla nepřinesou potřebný užitek.

Přední a zadní mlhovky přitom plní rozdílné úkoly. Přední mohou za mlhy, sněžení nebo hustého deště pomoci se sledováním vozovky. Zadní mlhové světlo naopak upozorňuje řidiče přijíždějícího zezadu na vůz, který by jinak byl obtížně rozpoznatelný. Nelze je proto zapínat jen podle stejného návyku nebo společně bez ohledu na jejich účel. Jakmile se dohlednost zlepší a automobil je znovu dobře vidět, důvod k používání končí.

Zadní mlhovka oslňuje

Zadní mlhovka svítí výrazně intenzivněji než běžná obrysová světla. V řídkém oparu nebo při jízdě v těsné koloně proto řidiče za vozem zbytečně oslňuje. Místo upozornění na špatně viditelný automobil dostává řidič vzadu ostré červené světlo, přestože vůz před sebou rozeznává bez potíží. Světlo se navíc odráží od kapek a mokré vozovky, takže může potlačit rozdíl mezi běžným svícením a rozsvícenými brzdovými světly.

Častou chybou nebývá první zapnutí, ale jeho příliš dlouhé trvání. Vůz projede mlžným pásem, pokračuje v lepší dohlednosti a řidič na zadní mlhovku zapomene. Kontrolka může mezi ostatními symboly na přístrojové desce snadno zaniknout, zvlášť když se přední a zadní mlhovky ovládají odděleně. Každé vědomé zapnutí proto musí doprovázet nové posouzení situace po výjezdu z mlhy; při lepší dohlednosti je čas světlo vypnout.

Automatika v mlze nestačí

Automatické svícení reaguje především na množství okolního světla, nikoli vždy na skutečnou dohlednost. Za denní mlhy tak může zůstat aktivní pouze denní svícení, u některých vozů bez dostatečně rozsvícené zadní části. Nestačí tedy spoléhat na polohu automatického režimu. Řidič musí nastavení zkontrolovat ručně, ověřit potkávací světla a teprve podle viditelnosti rozhodnout o mlhovkách.

  • Nejprve ověřte, zda jsou zapnutá potkávací světla a zda je zadní část vozu dostatečně rozsvícená.
  • Přední mlhovky použijte jen tehdy, když v daných podmínkách skutečně zlepší výhled na vozovku.
  • Zadní mlhovku zapněte, pokud je vůz bez její pomoci pro řidiče zezadu obtížně rozpoznatelný.
  • Po výjezdu z mlžného pásu znovu posuďte dohlednost, zkontrolujte kontrolku a nepotřebná světla vypněte.

Se spínačem a symboly světel se seznamte ještě před jízdou, protože jejich hledání v mlze odvádí pozornost. Po každé změně dohlednosti krátce zkontrolujte přístrojovou desku; správně použitá mlhovka pomáhá jen po dobu, kdy je skutečně potřebná.